Na návštěvě u chovatele - André Bastiaens, Belgie
André je jen o pár let starší než já (narozen 16. 10. 1952), ale vzhledem k sociálnímu systému Belgie si již dva roky naplno užívá důchodu a kromě ptáků se věnuje rekonstrukci malého domku, který si koupila jeho dcera Elly.
S chovem začal někdy ve dvanácti letech, jako první choval andulky. Před vojnou se oženil a po návratu z povinné vojenské služby se usadil. Záhy si pořídil několik párů australských papoušků. Chov se mu dařil, pravidelné odchovy mu umožnili pořídit si každoročně nový pár cennějších vzácnějších papoušků. V roce 1987 se definitivně rozhodl, že změní směr chovu a bude se věnovat jen vzácnějším druhům, jejichž odchovy jsou náročné. Soustředil se na amazonky rodu Pionus a aratingy. Amazonkům zůstal věrný dodnes, aratingy nahradili postupně pyrurové, v devadesátých letech nová, díky dovozům rychle se šířící skupina plná atraktivně zbarvených druhů. A navíc se objevily první mutace pyrurů. Celý chov posléze doplnili madagaskarští vazové obou druhů a v poslední době amazoňani vějířoví.
Chovatelské zařízení Andrého je tvořeno 22 velkými a 6 menšími venkovními voliérami, asi 10 půdními voliérami pro pyrury a a několika většími klecemi v zázemí venkovních voliér, kde hnízdí také pyrurové.
Voliéry jsou – podobně jako u většiny chovatelů v Beneluxu – celoroční. Přímořské klima je zde mnohem přátelštější než naše vnitrozemské, ani v zimě neklesají teploty hluboko pod bod mrazu (a když, tak na den, dva), obvykle je mírně nad nulou. Loňská zima byla výjimkou – silné mrazy trvaly přes dva týdny, ale ptákům to vůbec nevadilo.
Když přecházel na vzácnější tropické druhy papoušků, André umístil do voliér v kryté části nad bidlo 15W žárovky, které v zimě zapínal, aby se ptáci mohli v jejich blízkosti ohřát. Nikdy ovšem nepozoroval, že by ptáci u zdroje tepla seděli nebo nocovali, naopak je v noci běžně zastihl v otevřené části voliéry. Proto poněkud změnil zabezpečení na zimu a výletovou část překrývá deskami z dutinkového karbonátu. Na střeše se desky posouvají v jakýchsi kolejnicích a lze je kdykoliv během roku vysouvat a naopak zasouvat nad záletovou část voliéry. Na čelní stěnu a z boku se desky nasazují do jeklu u země a nahoře přitáhnout šrouby ke konstrukci.
Voliéry jsou dlouhé asi 5 m, přičemž jedna třetina je krytá ze čtyř stran. Původní konstrukce byla na zděném základu ze dřeva, před dvěma lety André celé zařízení sám přebudoval a voliéry postavil z hliníkových jeklů.
Ptákům se ve voliérách nesvítí. V kryté části mají ptáci klid, je zde umístěno krmení, voda a zavěšené hnízdní budky. Voliéry se krmí a obsluhují z kryté vnitřní chodby. Dveře jsou plné, dřevěné s okýnkem. Dřevěné jsou i mezistěny v kryté části a ptáci je překvapivě málo ničí.
Při jedné z mých minulých návštěv jsem si všimul zajímavého způsoby výměny vody, o kterém jsem již dříve informoval. V přední části byl po celé délce sestavy voliér mírně svažitý žlábek. na jedná straně do něj chovatel pustil vody a na druhé straně špinavá voda odtekla do kanálu. V místě mezistěn byla ve žlábku deska z pletiva, aby ptáci náhodou nepřelézali z voliéry do voliéry.
Při rekonstrukci chovatelského zařízení změnil André systém výměny vody podle svého kolegy chovatele ze sousední vesnice. Do všech voliér rozvedl pod zemí vodu, která ústí v každé voliéře úzkou mosaznou trubičkou ohnutou nad misku. Miska stojí na pletivové podložce a pod ní je odtok do kanalizace. Když André pustí vodu, ta začne stříkat do misky, špína přepadá, zachytí se na pletivové podložce a voda odteče. Jednou za týden až dva stačí vyjmout misku a vyčistit pletivovou podložku. Výměny vody tak trvá jen pár minut a celé krmení je velmi rychlé. Větší údržbu voliér spojenou s úklidem provádí obvykle o víkendu.
Krmení
Základem krmení pro pyrury je směs pro velké papoušky (zde upozorňuji na nedokonalost češtiny – v anglosaských zemích dělí papoušky na Parrots, resp. Papageien /tedy papoušky jako žakové, eklektusi, poicephalové/ a parakeets, resp.Sittichen /např. alexandři, korely, většina australských papoušků, neofémy/ - André používá směs pro large parakeets) a lesknice smíchané v poměru 9:1. Ostatní papoušky krmí stejnou směsí pro velké papoušky, slunečnicí, kardi, pohankou a konopným semenem. Vše míchá v poměru přibližně 50:15:12,5:12,5:10 (procent).
Druhá část potravy je tzv. měkká. Tvoří ji pokrájená zelenina (mrkev, zelené fazolky, červená řepa, čekanka, salátové listy, čerstvé sladké a čili papriky. K tomu nejrůzn ější divoké a zahradní plody včetně plodu šípku, borůvek, brusinek, malin, ostružin a jahod. Z ovoce jablka, hrozny a občas pomeranče. Kukuřičné klasy podává nezralé, pokrájené na kousky v míchanici, na zimu je také mrazí. Vaječná směs, kterou přisypává na zeleninu a ovoce, je vyráběna firmami Orlux a a Quiko. zajímavé jistě, že na množství párů připravuje poměrně málo soft-směsi, takže na pár vycházejí dle velikosti druhu maximálně 1 – 3 polévkové lžíce.
Většinu zeleniny, plodů a ovoce si pěstuje André na vlastní zahradě. Před rokem dokonce dokoupil velký pozemek za domem, kde zřídil doslova lán všeho možného, co využívá rovnocenně pro ptáky i v kuchyni. Na jaře a v létě dostávají ptáci soft-krmení každý druhý den, na podzim a v zimě jen 2 x týdně. Ve dnech, kdy nemají měkké, dostanou kousek rozmraženého kukuřičného klasu. Ptáci mají celoročně k dispozici minerální grit, sepiovou kost. Umělé vitaminové přípravky nepoužívá.
Chovaní ptáci
André Bastiaen chová v současné době celou řadu mutací a kombinací pyrurů zelenolících (Pyrrhura molinae), z nichž mnohé odchoval jako první na světě. Postupně ale chov mutací omezuje a dává pryč i chovné páry, aby měl více místa na amazonky. Dále chová několik párů červenobřichých pyrurů perlových (Pyrrhura perlata).
Z amazonků najdeme v jeho chovu v několika párech černotemenné (Pionites melanocephala melanocephala), které pravidelně odchová v menších voliérách o rozměrech 1,5 x 0,8 x 2 m. Jednotlivé páry na sebe vidí, což pozitivně stimuluje jejich snahu hnízdit. Budky mají celoročně a obvykle v nich spí. Snesení prvního vejce se dopředu pozná podle nápadně vydutého břicha. Hnízdí obvykle v červnu. Jsou velice agresivní na ostatní ptáky a někdy i vzájemně v páru, což můře působit v chovu problémy. Všechny jeho páry zahnízdily poprvé ve stáří ptáků 5 let.
Kladou 3 – 5 vajec, sedí od třetího vejce 25 – 27 dní. André vejce odebírá (nahrazuje podkladky) a do budky je vrací po snesení 4. vejce. To způsobí, že mláďata jsou stejně velké a všechny se úspěšně odchovají. Přibližně 70 % narozených mláďat v jeho chovu jsou samci.
Druhým druhem je amazonek běločelý (Pionus senilis). Začátek hnízdění pozná bezpečně podle změny zbarvení jasného okruží oka, které ztmavne. Hnízdit začínají ve třech letech, snáší 3 – 5 vajec, sedí 26 až 28 dní. Mladí ptáci jsou mnohem zelenější než rodiče a chybí jim modrý přeliv na zádech a hrudi.
Amazonek bronzovokřídlý (Pionus chalcopterus) je v jeho chovu asi nejpřátelštější a nejjemnější ptáci. První pár u něho hnízdil v roce 1991. Samice byla dvouletá, snesla ale tři neoplozená vejce. Na začátku hnízdní doby se zbarví okruží oka na jasně oranžovou. Klade 3 – 4 vejce, sedí 26 – 28 dní a hnízdo opouštějí po 60 dnech. Od rodičů se poznají jen podle světlejších hnědě zbarvených partií těla a zelenavých křídel.
Amazónek tmavý (Pionus fuscus) je na rozdíl od ostatních zástupců rodu ve voliérách velmi agresivní. Je také nejhlasitější, ale naštěstí křičí jen málokdy. První ptáky získal z ojedinělého importu v polovině 90. let. O jejich chovu se toho vědělo jen málo, takže většina ptáků (nejen u něho) uhynulo. Ptáci byli matně vybarvení, úplně jinak než jak vypadají jeho chovní ptáci nyní. V dalších importech se dostávalo do Evropy vzácně, přesto se Andrému podařilo sestavit páry a v roce 1998 se dočkal prvního odchovu. Vylétlá mláďata se velice podobají rodičům, jsou jen poněkud světlejší.
Amazónek modrohlavý (Pionus menstruus) byl v chovu A. Bastiaense čtyři roky, než se mu v roce 1996 podařil první ochov. Samice snesla 4 vejce a přesně za 6 měsíců byl nadšený ze 4 mladých samiček ve voliéře. Na rozdíl od rodičů nemají modrou hlavu, jsou daleko zelenější. tento druh klade 4 – 5 vajec, sedí 27 – 30 dní a mladí vyletují po 60 – 65 dnech.
Martin Smrček
Foto autor
Kontakt na chovatele
http://users.telenet.be/andre.bastiaens/Engframes.html