Mutace
Modrá a zelená straka (Blue and green pied)
Mnoho chovatelů mi říká, že preferují chov přírodně zbarvených ptáků, že nechápou, proč by se měl kdokoli věnovat něčemu takovému jako jsou mutačně, tedy odlišně zbarvení jedinci, že je to proti přírodě... Vždy se jim snažím klidně vysvětlit, o co se vlastně v chovu mutací jedná. Podíváme-li se na historii chovu exotických ptáků, pak u každého druhu nacházíme (velmi zjednodušeně) asi tři základní období. Tím prvním je vlastní snaha chovatele udržet dlouhodobě odchycené divoké zvíře v omezených podmínkách chovatelského zařízení naživu. Ani dnes nedokážeme všechny druhy ptáků udržet dlouhodobě při životě, protože nejsme obvykle schopni zabezpečit podmínky, které potřebují (teplotu, vlhkost, sterilnost prostředí pro vysokohorské druhy atd.), a dostatek odpovídající potravy. U malých papoušků mohou být příkladem novoguinejští papoušínci rodu Micropsitta, specializující se zřejmě na požírání lišejníků, které (pokud aktuální literatura nelže – donesly se mi i jiné informace), dosud nikdo neudržel při životě déle než několik dnů či týdnů.
Druhou fází chovatelství je snaha druh, který dokážeme dlouhodobě chovat v dobrém zdravotním stavu, v umělých podmínkách odchovat, rozmnožit. Toto období je mnohdy delší a náročnější, než vlastní aklimatizace v chovatelském zařízení. Ještě dnes známe řadu druhů exotických ptáků, které se nepovedlo odchovat nikdy, nebo jen naprosto ojediněle.
Třetí fází chovatelství je situace, kdy dokážeme určitý druh pravidelně odchovávat a vlastní rozmnožení již není takovou motivací a úspěchem. To je příklad třeba přírodních papoušíčků šedokřídlých, modrohřbetých, brýlatých či vrabčích. Jde, jak někdy nadneseně říkám, jen o to, zda odchovám za sezónu dvacet nebo padesát mladých. A to většinu chovatelů neuspokojuje. V této době někteří chovatelé ptáky prodají a vrhnou se na chov jiných, náročnějších druhů, další pak hledají východisko, které jim umožní věnovat se dále vybranému druhu či skupině, ale trochu jinak. Tou cestou může být právě chov mutací, který vedle nezbytných zkušeností klade nároky i na základní znalosti genetiky a šlechtitelské práce. Chov mutací není možné odsuzovat a zavrhovat, je to hnací motor současného pokročilého chovatelství exotických ptáků.
Papoušíček šedokřídlý (Forpus coelestis)
Vraťme se nyní k mutacím u papoušíčků. Ze sedmi druhů byly mutace známé a rozšířené až donedávna pouze u jediného druhu, kterým je papoušíček šedokřídlý. Důvod je prostý. Tento papoušek je nejdostupnější, patří k nejkrásněji zbarveným a v zajetí se nejlépe odchovává díky tomu, že se nejedná primárně o pralesní (= vlhkomilný) druh, nýbrž o ptáka náhorních plošin a sušších oblastí s relativní vlhkostí blížící se naší. A tam, kde se dosahuje nejvíce odchovů, je také největší šance na to, že se náhodně objeví některý mutačně zbarvený pták.
To se stalo i v roce 1981, kdy se u normálně zbarveného páru chovatele Waxe objevilo mládě (samička) s částečným zředěním melaninu a červenými očima. Jednalo se o mutaci plavou (falbe, fallow) a poprvé o ní referoval v časopise AZ-Nachrichten 9/1985 S. Bischoff. Následující snůška téhož páru přinesla opět jedno plavé mládě, tentokrát samečka. Následující křížení ukázalo, že se jedná o recesivní dědičnost. Sameček se od samice pozná podle modrých (zesvětlalých) znaků v křídle a na kostřeci.
Plavokobaltová straka (Fallowbluepied)
Kvalitní chov této mutace jsem viděl ve Švýcarsku u Rolanda Grafa v SRN již v roce 1988. Jeho chovné páry tvořil vždy jeden pták plavý a jeden normálně vybarvený, štěpitelný na plavého. V každém hnízdě bylo nějaké mládě plavé a bylo odlišitelné prakticky od narození podle červených očí (ještě neotevřené oči mají barvu pokožky, zatímco u normálně zbarveného ptáka jsou tmavé.
V roce 1986 se v chovu nizozemského chovatele Franse Coppeiterse objevil první papoušíček v modré barvě. Tato nesmírně atraktivní mutace se postupně rozšířila mezi chovateli, její ceny klesly na přijatelnou hranici a dále se uplatnila v kombinacích s mnoha dalšími barvami. Jedná se podobně jako u předchozí plavé barvy o autosomálně recesivní mutaci, přičemž pták ztratil veškerý psittacin a má tmavé oči. Není problém odlišit samečka, jeho původně modré znaky na zeleném těle (kostřec, spodina křídel) jsou výrazně temněji modré než zbylá část těla.
Záhy byli modří ptáci spojováni s plavými a vznikla atraktivní plavomodrá kombinace, kde zvláště samečci patří k nejkrásnějším papoušíkům.
V roce 1995 se objevil první papoušíček v barvě lutino, ale neví se, zda v Polsku či Německu. Jde opět o mutaci autosomálně recesivní a ptáci jsou jasně žlutí s červenýma očima. Samec se dá většinou poznat již v budce, dobře ale po jejím opuštění. Původně modré partie těla jsou bílé.
Kombinací modré a lutino mutace byl vyšlechtěn papoušíček albinový, tedy celý sněhově bílý s červenýma očima. U něj nelze podle vnější znaků pohlaví snadno odlišit.
Překrásnou mutací je žlutá černooká, nazývaná mezi chovateli americká žlutá. Poprvé se objevila v roce 1990 v Michiganu v USA a jedná se opět o mutaci autosomálně recesivní. Samice jsou zcela žluté a blíží se zbarvením lutinům, samci mají bělavé tváře a původně modré znaky jsou v modrém přelivu patrné, takže odlišení pohlaví nečiní problémy již v budce.
Kombinací žluté a modré byla vyšlechtěna bílá černooká, čili americká bílá mutace. U samice se jedná o téměř bílého tmavookého ptáka, u samců jsou v náznacích zachovány původní modré znaky na kostřeci a křídlech, někteří samci mají v dospělosti nádherně jemně modrý odstín.
V roce 1987 se v Německu objevila mutace pastelová, nazývaná také žlutá pastelová (nyní i marbled). Dědičnost je shodná s předchozí mutací, které se pasteloví ptáci podobají. Ovšem jejich žluť není tak jasná, vždy u nich najdeme zelený přeliv, nápadnější u samečků (samice bývají žlutější, samci zelenaví). Letky jsou šedavé, patrné i u sedícího ptáka. Žlutost těla není přitom vždy stejná a chovatelé upřednostňují jedince s málo nápadným zeleným přelivem, i když je dokázáno, že méně žlutí rodiče mají výrazně žlutější potomstvo.
Skutečnost, že žlutá a pastelová mutace nejsou shodné, byla opakovaně ověřena chovateli. Spojením rodičů v těchto barvách se rodí jen zelená mláďata. Také pasteloví ptáci jsou opakovaně kombinováni s modrými, plavými i jinými mutacemi a vznikají tak různě atraktivní jedinci.
Kombinací pastelového a modrého ptáka vzniká velmi pěkný bílý pastel, kde samičky jsou bílé s patrným modrým přelivem po celém těle, zatímco samečci mají jasně viditelné modré znaky na křídlech a kostřeci.
Od roku 1980 je známá mutace skořicová (cinnamon). Jedná se o červenooké ptáky (v dospělosti jim oči tmavnou) s dědičností opět autosomálně recesivní. Isabely se podobají ptákům plavým, ovšem zesvětlání není tak výrazné. V kombinaci s modrými jedinci vznikají velice pěkní papoušíčci.
Autosomálně recesivní je mutace, kde zelené ptáky nazýváme šedozelenými (greygreen) a v kombinaci s modrou šedými (grey).
Šedý/grey
Mají zvýšené množství melaninu, jsou velice pěkně zbarvený a zvláště v kombinacích s jinými barvami dávají jedinečné kombinace.
Až posléze se objevil skutečný tmavý faktor, jaký známe i u jiných druhů, například u aymarů. Dědičnost je neúplně dominantní a v zelené řadě známe ptáky s jedním faktorem (Dgreen, tmavozelený) a dvěma faktory (DDgreen, oliva), v modré řadě obdobně kobaltové a mauve.
Mauve and darkgreen
Mauve a oliva
Jsou to skutečné perly mezi mutacemi papoušíků a kombinacích s dalšími mutacemi poskytují úchvatné výsledky.
Opalínové papoušíčky předvedl jako první před několika lety mladý dánský chovatel Brian Nielsen. Obrázky první samička i následných odchovů mi posílal e-mailem, v přírodní barvě nejde o nijak atraktivní mutaci, ovšem po spojení s modrou jisdtě půsjde o krásné ptáky a další příspěvek do šlechtitelských snah a vytváření nových kombinací.
Blaubont a Kobaltbont (modrá a kobaltová straka)
Poměrně oblíbení a (při velké strakatosti) cenění jsou ptáci strakatí (pied, schecke). Od jedinců s několika žlutými pírky byli postupně vyšlechtěni jedinci, jejichž tělo je z poloviny žluté. A v kombinaci s modrou barvou z poloviny bílé. Jedná se atraktivně zbarvené ptáky. Strakatost se dědí jak recesivně, tak i neúplně dominantně.
Ve výčtu mutací, založených na částečné ztrátě či zvýšení melaninu či psittacinu lze pokračovat. V chovu papoušíků i u nás máme ptáky faded, místy, skořicové a další.
Blue Faded EF misty
Tyrkysová straka a pastel
Novinkou (zatím hlavně v USA) jsou ptáci tyrkysoví, nádherní, jejichž doby i u nás přijde v nejbližších letech.
Papoušíček brýlatý (Forpus conspicillatus)
U tohoho druhu se již desítky let chovají ptáci žlutě strakatí. Jedná se pravděpodobně o dědičnost vázanou na pohlaví, protože se strakatost objevuje převážně u samic a v jejich odchovech se již dále neobjevuje.
U papoušíčků brýlatých se v osmdesátých letech objevila také žlutá (pastelová mutace), a to u pražského chovatele Zdeňka Schifmanna. Od normálně zbarveného páru se mu postupně narodilo několik pastelových samic. Veškeré pokusy o udržení mutace ale byly marné, protože mutační ptáci byli neplodní. A tak po této krásné mutaci zbylo jen několik fotografií.
Na fotografiích jsem viděl také zesvětlalou mutaci papouška brýlatého, jednalo se o samici a vedl se spor o to, zda se jedná o mutaci skořicovou, plavou či izabelovou. V každém případě šlo o vazbu recesivní.
Papoušíček vrabčí (Forpus passerinus)
Jako první se u nizozemského chovatele Pieta Konkelaara objevila mutace zvaná dilute či isabelová, kde mutační ptáci mají zředěný melanin a odlišujeme ptáky jedno s dvoufaktorové (tmavší a světlejší). Tato mutace není prozatím příliš atrkativní, ovšem pokud se objeví čase papoušíčci vrabčí modří ži pasteloví, jistě se uplatní. Jedná se opět o mutaci autosomálně recesivní. Tohoto chovatele jsem navštívil ještě v době, kdy dilute papoušíčky neprodával a tvořil početný kmen odchovů - ve svém podkrovním nevelkém zařízení jich měl dobrou stovku. Jako správný obchodník si byl vědomý, že je nutné nejprve mutaci namnožit a pak naráz prodat, protože během jedné či dvou sezon klesnou její ceny na desetinu. Dnes už jsou tito papoušíčci běžně nabízení v Evropě i v USA a nechybí ani v našem chovu.
V USA se nedávno objevila mutace neúplně autosomálně dominantní zvaná tmavozelená. Není mi známo, zda jde o skutečný tmavý faktor (získáme ptáky olivové?), či jde o podobné ztmavnutí, jaké popisujeme u papoušíčků šedokřídlých.
U papoušíčků vrabčích se v Belgii a Holandsku údajně vyskytují i ptáci modří a s faktory tmavnutí. Osobně jsem je neviděl, ovšem již v prosinci 2003 jsem dostal o jednoho holandského chovatele fotografie modré a šedé mutace.
Papoušíček modrohřbetý (Forpus xanthopterygius)
I když jsem již před řadou let viděl na internetu údajné modré a pastelové papoušíčky modrohřbeté odněkud z Brazílie, vzhledem ke kvalitě záběrů a skutečnosti, že dosud nebyli v Evropě ani v USA drženi, jsem o jejich hodnověrnosti poněkud pochyboval. Před třemi lety ohlásila jedna velká americká farma specializující se na prodej ručně dokrmených papoušíčků odchov novinky - modré mutace modrohřbetých. Až do minulého podzimu jsem čekal na první obrázky této nové atraktivní mutace. Ty jsem posléze dostal, ovšem bohužel chybí informace, zda mutace byla do USA dovezena, náhodně se objevila nebo jde o ptáky vzniklé křížením s papoušíčky šedokřídlými, což by byla nejsnazší cesta a kopírovala by přenos barev například mezi agapornisy. Tato mutace je opět autosomálně recesivní.
Američtí autoři uvádějí také mutaci lutino a skořicovou, v obou případech se jedná údajně o dědičnost vázanou na pohlaví.
U pražského chovatele p. Heřmanského jsem před pár lety fotografoval mutaci, kterou on nazýval také skořicovou. Jednalo se o ptáky opět se ztrátou tmavého barviva (zesvětlalé), při narození s červenýma očima, které postupně tmavnou. Při mé návštěvě odchoval první samce ve své druhé či třetí sezóně, což by ukazovalo, že se jedná o mutaci vázanou na pohlaví. Tato mutace bude využitelná opět zvláště s nově popisovanou mutací modrou a umožní vytvářet zajímavé kombinace.
Chov mutací papoušíčků – zvláště jiných druhů než je šedokřídlý – je teprve v začátcích a všem milovníkům těchto drobných, ovšem nesmírně zajímavých papoušků jistě přinese mnoho let zábavy a také úsilí ve snaze vyšlechtit nové kombinace a barvy. Můžeme být rádi, že postupně jsou jednotlivé mutace dováženy i k nám, a s tím, jak klesá jejich cena v západní Evropě, se stávají přístupnější i pro naše chovatele.