Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěva u chovatele - Christian Brunner, Německo

22. 10. 2012

Dostat se až do chovatelského zařízení přitom není vždycky snadné, ostatní každý z nás to zná a není vždy nadšený, když se u něho objeví skupina neznámých lidí odněkud zdaleka, o kterých toho mnoho neví a ani si nemůže být jistý skutečným cílem jejich návštěvy. Proto cestě vždy předchází několikaměsíční komunikace po mailech, bourání bariér a lehký tlak na to, aby Vás schovatel doma přijal.

Inspekční cesty mají pro účastníky hned několik významů. Jednak máme možnost osobně se seznámit s chovatelským zařízením a vlastním chovatelským provozem včetně denního režimu, krmení, budek atd., jednak získat nové ptáky do chovu, v neposlední řadě také prezentovat vlastní chov a pochlubit se odchovy.

 

Dům plný malých papoušků

Po lednové burze ve Straubingu jsme se vydali k návštěvě chovatele Christiana Brunnera, kterého známe delší dobu. Občas dokonce inzeruje na našich webech, několikrát nás oslovil a měl zájem o naše ptáky a naopak by rád nabízel svoje ptáky u nás. Jak už jsem uvedl, viděli jsme toho opravdu hodně, ovšem prostory, které Christian papoušíčkům vyčlenil, a hlavně ptáci, které v klecích má, nás absolutně nadchnuli. 

Christian je delší dobu nemocný, nechodí do práce a pravděpodobně (téměř) veškerý svůj čas věnuje ptákům. Vedle chovného zařízení pro malé papoušky, které jsme navštívili a je u jeho rodného domu, má druhý chov – tentokrát pro papoušky velké – postavený u svého nového domu. Tam se doufám podíváme příště. Kromě velkého množství času, který na ptáky má, je v chovu vidět, že do ptáků a všeho kolem nich dává mnoho peněz, více, než si kdokoliv z nás dovede představit. Nedělá mu problémy skoupit i velmi cenné ptáky, jen aby je vlastnil. Ale i to je cesta k tomu dosáhnout výborných výsledků, a to se Christianovi daří.

Při naší návštěvě choval Christian vedle mutačních papoušíků šedokřídlých (Forpus coelestis) ještě papoušíky modravé (Forpus cyanopygius) a tři druhy agapornisů – etiopské (Agapornis taranta), šedohlavé (A. cana) a oranžohlavé (A. pullaria). K dispozici má rozlehlý nový domek se dvěma místnostmi s okny, ve kterých je asi 100 klecí a dvě velké proletovačky na odchovy plus několik menších klecí sloužících jako izolace pro ptáky hendikepované, nemocné či zraněné.

Klece mají vesměs standardní rozměry (tzv. euroklece) cca 80 x 40 x 40 cm (některé jsou menší, jen asi 70 cm dlouhé), jsou plastové s dobře vyjímatelným dnem. Na dně je nasypaný písek, který chovatel pravidelně prosívá a tím odstraňuje trus. Ve středu šuplete na dně stojí tři či čtyři misky na potravu, voda je jen v napáječkách.

Standardní budky jsou ležaté s rozměry asi 20 x 15 x 15 cm, pro taranty jsou větší, asi 25 x 17 x 17 cm, rozdělené uvnitř přepážkou, přičemž polovina s hnízdní kotlinkou je asi o 7 cm nižší. Budky pro pullarie jsou úplně jiné, ale k tomu se ještě vrátím. Na dně budek jsou klasické drobné hoblovačky. 

 

Agapornisové

Agapornisů šedohlavých bylo v Christianově kolem 5 párů. Některé seděly na vejcích, mladé jsme v tuto dobu neviděli. V proletovačkách bylo dalších si 15 jedinců, zčásti šlo o odchovy z předchozích měsíců, zčásti o nově koupené ptáky připravené na další sezónu.  

Zajímavější pro nás byli tarantové. Napočítali jsme na 10 párů, v některých budkách byla vejce, v jiných i mláďata. Zastavili jsme se na dlouho u delší klece se třemi páry tarantů olivové mutace. Byli to nádherní ptáci, bohužel ne na prodej – i ty Christian na doplnění chovu dokoupil. Přitom sám měl páry, ve kterých byli ptáci zbarvení tmavozeleně a nechyběla ani mutace misty.

Mnoho času jsme strávili hlavně u několika párů agapornisů oranžovohlavých, pullarií. Stále si vyčítám, že jsem - za přijatelnou cenu - nenakoupil několik párů z dovozu, který u nás před lety proběhl. Jednak se dnes prakticky nedají sehnat, jednak je zarážející jejich cena. Christian platil za mladý pár pullarií 1600 euro! Odchovává je v Evropě jen pár významných chovatelů a odchov mláďat rozhodně není snadný. Názory na chov se různí, Christian zkouší a připravuje vše, co se jinde osvědčilo, a k tomu vymýšlí vlastní zlepšováky. Na jedné straně nám vyprávěl, že byl v Belgii u chovatele, který úspěšně odchovává od několika párů v chladné chodbě a budky nijak nevytápí, na druhé straně po vzoru jiného chovatele z Holandska staví vytápěné budky, které by měly napodobovat co nejlépe prostředí, ve kterém pullarie hnízdí, tedy sluncem rozpálená termitiště.

Všechny budky pro pullarie mají vnitřek vyplněný deskami korku. U starších budek s rozměry cca 30 x 20 x 25 cm korek vyplňuje celý vnitřní prostor, ovšem právě dokončená sofistikovaná budka je jiná (viz obrázek). Je velká, uvnitř rozdělená hned na 4 části. Vstupní, kde se musí pár prokousat korkem, dále delší přístupová chodba podél zadní stěhy, a nakonec vlastní hnízdní kotlinka s vytápěným a termostatem řízeným dnem. Do tohoto místa je malý kontrolní otvor tak, aby se budka nemusela sundávat z čela klece (tam bude muset vzhledem k hmotnosti být pevně upevněná). Od těchto budek, které Christian nasadil na letošní sezónu, si slibuje konečně výraznější úspěchy v odchovu těchto úchvatných papoušků.

 

Papoušíčci

Hlavním cílem naší návštěvy byli papoušíčci. Dobře jsme si prohlédli několik párů papoušíků modravých z Mexika, které bychom rádi v letošním roce dovezli i k nám. Jsou to zajímaví menší papoušíčci, kteří se v poledních letech objevují i na burzách v západní Evropě, byť za vyšší cenu. Protože je odchovává již několik chovatelů, věříme, že se několik párů podaří získat a dovézt.

Co se týká papoušíků šedokřídlých, Christian Brunner chová prakticky všechny známé a dostupné mutace a stále šlechtí a hledá nové kombinace. Do všech barev se snaží doplnit tmavnoucí faktory (šedozelené, tmavozelené, misty) a výsledky jsou většinou krásné. Barvy získávají na intenzitě, kontrasty ve zbarvení se zvyšují. V době naší návštěvy chystal na sezónu páry složené ze šedých (grey) ptáků a amerických bílých a žlutých – kombinace těchto barev by rád odchoval v letošním nebo příštím roce.

Při prohlídce chovatelského zařízení Christian bez rozpaků sahal do všech budek a ukazoval nám mláďata, chytal již létající ptáky, aby demonstroval jejich zbarvení křídel či kostřece. Bylo obdivuhodné, že přes velký počet klecí znal dokonale každý pár, každé mládě, perfektně se orientoval v genetice a vlastnostech jednotlivých odchovů.

Z nejzajímavějších mutačních papoušíčků, které jsme u Christiana viděli, byli jistě opalinoví ptáci. Viděli jsme je poprvé na vlastní oči a do budoucna jistě mohou být zajímavých „materiálem“ k doplnění řady barevných kombinací.

Velmi pěkné jsou také dominantní straky, obzvláště když žluté, resp. bílé plochy jsou na větších částech těla. Christian odchovává strakx v kombinaci s kobaltovou, mauve i šedou, pastelové i plavopastelové, plavomodré  straky atd. Mutací, která u nás není rozhodně běžná (pokud ji vůbec někdo chová) je misty. Jedno i dvoufaktorové misty má Christian v kombinaci například s modrou či americkou žlutou.

 

Procházet klec za klecí a povídat si o jednotlivých mutacích, krásně zbarvených papoušíčcích, ale i agapornisech, nám zabralo několik hodin. Odjížděli jsme bohatší o nové poznatky, zkušenosti a pochopitelně i o nové ptáky do našich chovů. A už se těšíme, že se k Christianovi za rok, za dva znovu vypravíme. Jak asi dopadne jeho chov pullarií v budkách s topením? Necháme se překvapit…

 

Martin Smrček

 

Foto autor