Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěva u chovatelů papoušíčků

22. 10. 2012

 Chov papoušíčků je v Holandsku, Belgii a také Německu asi na nejvyšší úrovni vůbec. Chovatelů jsou zde doslova stovky a právě zde byla vyšlechtěna většina mutací. Vedle toho se zde s úspěchem a ještě poměrně početně chovají přírodně zbarvení ptáci většiny druhů rodu Forpus. Ovšem naše snaha sehnat v únoru odchovy z loňského roku přinesla - přes dlouhou korespondenci před cestou a oficiální žádost na holandský klub chovatelů papoušíčků – jen málo ovoce a chovy se nám snad podaří doplnit až po této sezóně.

Ostatně na samotné burze ve Zwolle nebyl v prodeji jediný (pokud jsme ho nepřehlédli) papoušíček vrabčí (passerinus), modrohřbetý (xanthopterygius či spengeli) ani modravý (cyanopygius) a zřejmě jen jeden jedinec (či snad pár) brýlatých, kterého jsem neviděl, ale někdo se o něm zmiňoval. Z přírodních ptáků byli v prodeji jen žlutolící (xanthops) – asi 20 párů.

Vedle přírodních ptáků všech druhů bylo naším cílem dovézt i nové kvalitní nepříbuzné ptáky mutační. To se nakonec podařilo a do republiky s námi jelo nejen několik párů papoušíčků žlutolících a vrabčích, ale ještě více šedokřídlých v mnoha barvách. Snad pomohou zvýšit zájem o tyto nádherné minipapoušky, jejichž chov není rozhodně snadný.

Pojďme se nyní postupně podívat do zařízení navštívených chovatelů.

 

 

 

Hans Schipper

Naše první dopolední návštěva mířila k čestnému předsedovi holandského klubu chovatelů papoušíčků (Nederlandse Forpussen Club, forpussenclub.nl) a vydavateli časopisu For(p)us (zde je vtipně využita skutečnost, že for us znamená anglicky pro nás) panu Hansi Schipperovi. Tento starší pán (důchodce) žije jako vdovec v tradičním menším domku, které potkáme v Holandsku na každém kroku. Dole obývák s kuchyní, chodba, schody do patra a případně garáž. V patře malé ložnice a v podkroví bez oken... ptáci.

Hans nás přijal velmi vřele, u výtečné kávy (což je v Holandsko výjimkou – kávu vařit nedovedou) jsme probírali založení našeho klubu a na velké obrazovce sledovali on-line život jeho papoušíčků žlutolících, chovaných o dvě patra výše. Bezdrátová kamera snímala stěnu s klecemi, a protože byla umístěná na pomalu se otáčejícím servu, snímala postupně všechny ptáky. Dálkovým ovladačem se kamera dá natáčet, takže Hans má o ptácích z pohodlí křesla dokonalý přehled.

Vzhledem ke svému věku a faktu, že žije sám, Hans chov papoušíčků v posledních letech dost omezil. V malé místnosti v podkroví má na stěně asi 15 klecí a chová zde papoušíčky žlutolící (do 10 párů) a nově i 2 páry kolumbijských (spengeli).

Asi metr dlouhé klece jsou zabudované přímo do stěny, budky u žlutolících zasunovací dovnitř, u kolumbijských zavěšené zvenku. Pro ně Hans původní klec pro žlutolící rozdělil na dvě části. V místnosti není větrací otvor ani okno. Světlo obstarávají zářivky s denním spektrem. U zářivek je čidlo, spojené s náhradním osvětlením napojeným na záložní zdroj energie (baterie). Pokud vypadnou pojistky, prasknou obě zářivky atd., ptáci nezůstanou bez světla do doby, než dojde k opravě původního osvětlení. Další nezbytností je jednoduchá klimatizace, která přivádí i odsává vzduch z místnosti, takže je zde příjemné klima. Jak horko tam však bude v létě se můžeme jen dohadovat – navštívil jsem tyto střešní místnosti pro papoušíčky již u několika chovatelů a v létě, kdy se do střechy opírá slunce, tam bylo velké horko.

Druhou část chovného zařízení má Hans na zahrádce. Tvoří ji několik prostorných voliér, kde v době naší návštěvy a za teplot kolem bodu mrazu poletovali skupinky papoušíčků. Jak žlutolících, tak mutací šedokřídlých. „Důchodci na dožití,“ stručně mi Hans řekl. Staří papoušíčci, kteří již nehnízdí, dožívají v prostorných voliérách a zima jim nevadí. „Když se hodně ochladí, na noc se mohou ukrývat,“ doplňuje Hans. Na každou voliéru navazuje malý vnitřní prostor, jen asi metr dlouhá klec, kde je zavěšená slabá žárovka jako zdroj tepla. Vstup sem má rozměry jen asi 10 x 10 cm.

V zadní části zahrady kromě nocoviště z jedné voliér najdeme pár klecí s papoušíčky šedokřídlými v barvách americký žlutý a bílý. Po stěnách pak stojí výstavní klece, kde Hans připravuje ptáky na výstavy a na prodej. Osvětlení opět hlavně umělé, teplota jen nepatrně vyšší než venku.

Hans krmí papoušíčky komerční směsí bez slunečnice, do zvláštní misky dává suchou vaječnou směs. Jednou až dvakrát týdne dává kousky jablka, mrkve, zelené atd. Samostatně, ne do vaječnice.

 

A. Huisman

Přes půl Holandska jedeme k chovateli, který nabízí mutační šedokřídlé v barvách, jaké jsme zatím neviděli. Vítá nás drobný obrýlený padesátník a přes rozestavěnou část domu (vedle nové kuchyně zde bude i nový dům pro papoušíčky) nás vede na zahrádku, kde stojí malý bílý domeček. Ten je podél stěn naplněný klecemi plnými papoušíčků. Pravá a čelní stěny obsahují hnízdní boxy, levá boxy hlavně s odchovanými mláďaty. Výletky z každé budky jdou do samostatné klece – žádné spojování do hejna, míchání nepříbuzných ptáků.

„Spojování přináší vždycky velké a zbytečné ztráty,“ vysvětluje životní zkušenost chovatel. Chovné klece mají jen asi 70 cm na délku, v každé je vysunovací budka. Řada párů má mladé všemožných velikostí. Jejich počty jsou udivující – pět, šest mladých na budky není výjimkou, ale pravidlem.

Specialitou p. Huismana poslední doby je kobaltová mutace. Je průkopníkem chovu těchto krásných a drahých papoušíčků (samotný kobaltový a tmavozelený pták stojí kolem 150 euro, oliva a mauve 300 euro) a šlechtí stále nové kombinace. Obdivujeme odchovy kobaltových lutin i albin, kobaltových skořic zelených i modrých, faded kobaltů, plavých kobaltů v modré, pastelové i skořicové, k tomu nejrůznější kobaltové straky atd. Nestačíme ani vnímat nejrůznější kombinace, jejichž ceny jsou daleko za hranicemi našeho vnímání. Pan Huisman je ale velmi úspěšný, papoušíčky početně prodává třeba do Anglie, Německa, Franci i běžně i za oceán. Odvážíme si dva páry kobaltových ptáků v naději, že se stanou základem této úžasné mutace i u nás.

I když ve dveřích domečku a ve stropě je okno, den se prodlužuje zářivkami řízenými spínacími hodinami vždy ráno a večer. Problémem číslo jedna je opět hlavně výměna vzduchu. Při takovém množství ptáků je nezbytností zajistit čištění, cirkulaci nebo alespoň odsávání vzduchu. Zde je to řešeno naprosto profesionálně. Pod stropem je zabudované účinné odsávání vzduchu, ústící mimo domek, které nepřetržitě odsává vzduch s prachem. Uvnitř je velmi příjemně, v podstatě ptáci nejsou skoro cítit.

Huisman krmí velmi jednoduše vždy ráno, jednou denně. Jednou denně také mění vodu v napáječkách – má dvě sady, takže mění špinavé za čisté a zbytečně se nezdržuje. Výměnu vody má na starost jeho manželka. Ke krmení používá suchou směs zrnin, kterou kupuje hotovou (pro agapornise a malé papoušky, bez slunečnice). V kleci je jen jedna miska, která se zasouvá dovnitř asi 10 cm nad dnem a je poměrně velká (rozměr cca 10 x 15 cm). Na každý den se zrní přesně odděluje malou odměrkou (u nás se používají např. na dávkování kávy). Na jednoho ptáka na jeden den jedna odměrka, cca 7 gramů, 25 mililitrů). Je to přesně tolik, že v misce zbude jen prach. Zrní si chovatel dopředu v zásobnících míchá se suchou vaječnou směsí (v poměru asi 1:10), takže každá dávka automaticky obsahuje i vaječnou směs. Vaječnou směs používá s medem a hmyzem.

Třetí složkou je klíčené zrní (používá sestavu tří klíčících misek), které sype rovnou na zrní. Nějakými obavami o možné zaplesnivění atd. se nezabývá – krmiva je tak málo, že do večera nic nezbude a ráno dostanou ptáci znovu. Na dně klecí jsou štěpky a hromada krmiva. Denně se zde rozhodně neuklízí.

Návštěvu zakončujeme opět velmi příjemným posezením při kávě a občerstvení, Huismanovi jsou také velmi milí lidé, i když určitá uzavřenost až chladnost typická pro většinu Holanďanů a Belgičanů zde je také patrná.

 

John van Osch

Syn a otec van Oschovi chovají papoušíčky na dvou místech a mají celkem  asi 60 párů. Přijímá nás John, asi pětatřicetiletý chlapík, od kterého jsem již několikrát ptáky kupoval, později přichází i jeho otec. Papoušíčky chovají, jak je zřejmě standardem, v malém dřevěném zahradním domečku s novými plastovými dveřmi. O co menší domeček je, o to více klecí zde najdeme. Jsou všude, vyplňují snad každé místo podél stěn. Rozhodně tu není mimořádný pořádek, ba právě naopak. A to ani v klecích. Některé klece v čelních stěnách jsou malé, snad jen 50 cm dlouhé, budky uvnitř, jiné podél delších stěn jsou prostornější, typizované, jaké nabízejí i na holandských burzách a ke kterým vzhlížíme s obdivem. Vše pochopitelně z plastu.

John nám předvádí úspěchy a otvírá některé budky i u malých klecích u země, kde není příliš světla. Opět nejméně čtyři, častěji až šest mláďat na budku ve výborné kondici, nejrůznější mutace. A k tomu výsledky, které popírají Mendelovy zákony. U páru americký žlutý/modrou x modrá/americkou žlutou je 6 mláďat: 5 amerických bílých, jedno modré. Jak je to možné, když amerických bílých (kombinace) měla být  čtvrtina, ale zato zde měla být čtvrtina zelených ptáků? Zakopaný pes bude asi v tom, že statistiku dokazující platnost zmíněných Mendelových zákonů musí naplnit ve svém chovu někdo jiný. Třeba já, když od stejně sestaveného páru mám hlavně zelené odchovy...

John chová papoušíčky v mnoha barvách, hlavně šedé a šedozelené, pastelové, straky, americké, skořice, kobalty, šedou má v pastelech, plavých atd... Není to taková přehlídka novinek jako u Huismana, ale i tak zajímavá návštěva. Přesvědčujeme se o tom, že početné, velké a kvalitní odchovy se nemusí rodit jen ve velkých (metrových) klecích, ale i v klíckách „kanářích“.

U Johna se o vzduch stará menší čistička vzduchu a podle ptačího odéru trochu nestíhá. Chtělo by to větší. Světlo je hlavně umělé, denní jde dovnitř jen dveřmi.

Voda je pouze v napáječkách. Při krmení se zde používá opět směs pro malé papoušky, tentokrát i s trochou slunečnice. Suchá vaječná směs je v samostatné mističce. A další krmení? To John v podstatě nedává. Jen výjimečně nějaké jablko a mrkev, nepravidelně.

 

Roman Dörnholt

Poslední návštěvu máme naplánovanou na sever Holandska, skoro k moři. Přes padací most přijíždíme ke starému domku, na kterém jsou patrné rekonstrukční zásahy. Roman je truhlář, na soustruhu vyrábí nádherné obrovské mísy a podnosy, jeho dům je celý mimořádně stylový a nekonvenční, se stropními okny ve staré doškové střeše („vždycky večer se dívám na hvězdy,“ směje se Roman). Musí zde být krásné a příjemné bydlení. A stejně příjemní jsou i manželé Dörnoholtovi.

Roman chová jen papoušíčky žlutolící a k našemu velkému překvapení je má celoročně venku v kombinovaných voliérách, bez přitápění. Část párů je ve voliérách (vždy po páru) asi dva metry dlouhých s menším vnitřním záletem, část v závěsných voliérách opět s jednoduchým vnitřním prostorem. Výlety jsou asi 2 m dlouhé, 1 m vysoké a 1 m široké, vnitřní box s budkou nemá ani metr krychlový. Zde se také krmí. Při mrazech je na noc zavírá, jak se počasí zlepší, ptáky pouští ven. I při naší návštěvě, kdy bylo opravdu chladno (i když slunečno), si to papoušíčci užívali na vzduchu a vyhřívali se na Slunci. Je opravdu nádherné pozorovat papoušky ve slunečních paprscích. 

Zbylé odchovy měl umístěné v zázemí závěsných voliér v jednoduchých klecích z pletiva (bez rámu, dlouhých asi 2 m), samce a samice odděleně. Ale ani delší izolace obou pohlaví nezabránila, že některým samičkám chybějí drápky. Papoušíčci jsou zkrátka takoví. 

Papoušíčci žlutolící hnízdí u Romana při tomto způsobu chovu sezónně, od jara do podzimu. „Některé páry stihnou dvě hnízda, jiné jen jedno. Ale jsou zdraví a silní stejně jako mláďata.“

Při naší návštěvě dostávají papoušíčci doma míchanou směs malých zrn s trochou slunečnice, jednou týdně zeleninu a ovoce. Jakmile se s jarem oteplí, jídelníček doplní klíčené a vaječná směs.

Vedle závěsných voliér má na zahradě Roman ještě jednu řadu podobných zavěšených voliérek, ale bez záletů. Původně choval papoušíčky zde, ale to se neosvědčilo. „Mnoho ptáků mi zabila kuna, tak jsem udělal dvojité pletivo. I pak byly ztráty – kuna se snažila papoušky lovit a oni se zabíjeli o pletivo. Tak jsem postavil klece nové, se zálety. Sem se kuna nedostane a ptáci mají klid.  „Papoušíčkové se naučili spát uvnitř, takže ve výletech není dvojité pletivo potřeba. Ztráty nemám žádné.“

Obdivujeme naposledy nádherné žlutolící papoušíčky a další papoušky Romana Dörholta a už spřádáme plány na změny v našich chovech a další inspekční cesty. Před námi se deset hodin jízdy, dlouhá doby jak pro nás, tak pro papoušíčky v přenoskách.

Návštěva čtyř předních holandských chovatelů papoušíčků nám umožnila nejen nákup nových ptáků, ale hlavně rozšíření znalostí o jejich chovu. Hlavní poznatky, které mohou vést k úspěšných odchovům v podmínkách klecového chovu v ptačí místnosti jsou:

a) Zajištění filtrace a cirkulace vzduchu,

b) celoroční zajištění stejně dlouhého světelného dne cca 12 hodin,

c) krmení směsí semen bez nebo s minimem slunečnice,

d) krmení suchou vaječnou směsí v samostatné misce bez míchání s ovocem, zeleninou či klíčeným zrním (ochrana před zaplesnivěním),

e) krmení klíčenými semeny není nutné,

f) papoušíčci prosperují a mohou mít početné odchovy dokonce jen při krmení semeny a suchou vaječnou směsí – je vhodné naučit páry přijímat suchou vaječnou směs, neboť to to usnadní obsluhu, pokud chovatel potřebuje odjet na víkend,

g) dávky plesnivění podléhajícího krmení musejí být jen takové, aby je ptáci spotřebovali během pár hodin.

Posledním a zcela zásadním poznáním bylo, že i papoušíčky můžeme držet s úspěchem v nevytápěném prostoru a vypouštět je ven dokonce při teplotách mírně pod bodem mrazu.  Pochopitelně nesmí pršet či sněžit a musejí mít možnost záletu do mírně vytápěného zimoviště.

 

Martin Smrček

 

Foto autor