Papoušíčci a jejich chov
Představujeme papoušíčky
Papoušíčci, někdy podle latinského rodového jména u nás nazývaní forpusové nebo forpusáci, se na výsluní chovatelské obliby dostali až v poslední třetině dvacátého století. Důvodem byla jejich drobná postava, zářivě zelené zbarvení, málo pronikavý hlas a pochopitelně milé chování. To vše je předurčovalo, aby se stali ve světě favority chovatelů, kteří mají omezené prostorové možnosti rozvíjet svůj koníček, kteří ale chtějí vlastnit více než jednoho ptáka nebo jeden pár papoušků a kteří je také chtějí rozmnožovat.
Rod papoušíček (Forpus) obsahuje sedm (podle některých autorů osm, podle jiných jen šest) druhů nejmenších jihoamerických papoušků. Základní barvou papoušíčků je světle zelená s modrými znaky na kostřeci a křídlech u samečků. Rozsah a zbarvení modré se liší podle druhů a poddruhů. Někdy přistupuje jako další barva žlutá, nápadněji ovšem jen u papoušíčka žlutolícího (F. xanthops). Samičky všech druhů jsou zelené a jejich odlišení může činit problémy.
Papoušíčci mají krátky ocas a poměrně velký zobák. I když je někteří lidé považují za blízké příbuzné afrických agapornisů (dokonce bývají spojování v češtině do společného chybného pojmenování papoušíci), nemají s nimi mnoho společného a mnohem blíže stojí k amazoňanům, kterým se podobají stavbou těla i chováním. Tedy můžeme říci trochu nadneseně: ne jihoamerický modrokřídlý agapornis, ale nejmenší amazoňan.
Chov papoušíčků
Chov papoušíčků je relativně snadný. Upozorňuji na slovo relativní hned na začátku, protože snad nikde jinde není ve vztahu ke „snadnosti hnízdění“ na místě tolik jako u papoušíčků.
Držet papoušíčky lze v menších klecích i voliérách. Dovezení divocí ptáci zvláště v prvních měsících jsou dost divocí a nervózní, při vyrušení prudce létají a někdy se nezklidní ani po roce či dvou pravidelného kontaktu s chovatelem. Zde bývá vhodné ptáky individuálně umístit do menších klecí, kde se zklidní.
Divokost ptáků z přírody není ovšem pravidlem. Z několika dovozů papoušíčků vrabčích do České republiky jsem získal dva páry, které pravidelně hnízdily. Ptáci se sice nikdy neochočili, ovšem po mém příchodu do ptačí místnosti se ukrývali v budce, kde na rozdíl od jiných „divokých“ papoušků neposkakovali a netloukli zobáky do stěn.
Odchovaní ptáci jsou většinou poměrně klidní, i když po přemístění do nové klece trvá pár týdnů, než si zvyknou. Dobře odlišují známe postavy, které se v jejich okolí pravidelně vyskytují, a návštěvníky. Před těmi se ukrývají v budkách nebo vzruše poskakují a poletují.
Papoušíčci mohou být také něžnými a věrnými společníky lidí, když se dokrmí od mláděte nebo odeberou po opuštění budky a ochočí. Například v USA patří k nejoblíbenějším papouščím miláčkům a celé farmy se věnují jejich chovu a dokrmování. Kdo má přístup na internet, ten se může přesvědčit, kolik set stránek věnují majitelé papoušíčkům svým ochočeným miláčkům. Takovou oblibu nemá z malých papoušků snad žádný jiný. U nás ovšem zatím papoušíček jako miláček rodiny zatím není doceněný a využívaný, lidé ho považují za malého papouška.
Co hledat za nezvykle zbarveným papoušíčkem?
18. 2. 2015
Touhou každého chovatele, který se dlouhodobě věnuje chovu a hlavně šlechtění ucelené skupiny ptáků, je odchovat jedince neobvykle (jinak) zbarveného. Novou mutaci. Nejinak je tomu i u nás, chovatelů papoušíčků. Ale podaří se to jen vzácně. Mutace vzniká neočekávaně, náhodnou změnou genetické informace jedince, a je dědičná.
Konečně rozumný přístup k umělému dokrmování
27. 6. 2014
Skutečnost, že umělé dokrmování papoušků je dnes hlavně velký byznys, asi nikdo nemůže rozporovat. Několik generací uměle dokrmených ptáků má bohužel mnoho negativních dopadů
Čím a jak krmit papoušíčky
23. 5. 2014
Papoušíčci nejsou na složení suchého kremní náročnní. Ale platí - čím kvalitnější, tím lepší chovatelské výsledky.
Výzkum prokázal, že papoušíčci brýlatí oslovují svá mláďata individuálními jmény
14. 11. 2013
Označení jednotlivých mláďat různými „jmény“, která odpovídají rozdílným zvukům při komunikaci mezi sebou, používá nejmenší jihoamerický papoušek – papoušíček brýlatý (Forpus conspicillatus). Vyplývá to z výzkumu, který provedl přímo v domovině tohoto ptáka, ve Venezuele, postgraduální student neurobiologie a etologie z Cornellovy univerzity v americké Ithace Karl Berg. Jeho tým podle britského listu The Guardian sledoval dlouhá léta vybrané populace papoušíčků brýlatých a dospěl k zajímavým závěrům ohledně vzájemné komunikace těchto ptáků.
5+1 nejlepších řečníků ptačí říše
21. 11. 2012
„Františku, pojď na pivo!“ Rázný povel, kterému nešlo odolat, se ovšem ozval z klece vedle okna. Nebyl v ní schovaný ani syn mého kamaráda, ani nějaký tajemný trpaslík, nýbržprachobyčejný černý opeřenec se žlutými tvářemi. Posměšně sledoval mé překvapení a bez zaváhání dodal. „František má pivo rád. Františku, pojď na pivo!“
Pro začínající chovatele
21. 11. 2012
Papoušek, papoušík, agapornis… Hned tři jména používají chovatelé pro malé papoušky, jejichž domovem je Afrika a některé přilehlé ostrovy. Není ale až tak důležité, jak jim říkáme. Zásadní je fakt, že se jedná – po andulce – o nejčastěji chované papoušky vůbec.
Papoušek červenokřídlý v přírodě
22. 10. 2012
V jednom z posledních vydání českého časopisu o ptácích jsem si se zájmem přečetl příspěvek věnovaný papouškům červenobřichým (Poicephalus rufiventris). Tak jak se stalo standardem, i tento příspěvek uvádí poměrně dlouhá pasáž, popisující ptačí druh a také jeho chování v přírodě. Bohužel málokdo měl to štěstí papoušky delší dobu v přírodě sledovat, a tak si můžeme přečíst jen donekonečna zcela zbytečně opisované informace, které by měl mít každý chovatel ve své knihovně. Mnohdy se pak jedná o informace nepřesné či dokonce zavádějící, jak tomu ostatně bylo i tentokrát.
Růžový krasavec
22. 10. 2012
Kakadu růžový jedením z nejmenších kakaduů. Ovšem co mu schází na velikosti, to si vynahradí na vzhledu a početnosti – je totiž současně nejbarevnějším a nejrozšířenějším zástupcem v celé Austrálii. Již při výstupu z letiště vás obvykle přivítají poletující kakaduové, jimž v početnosti ve městech stačí nanejvýš lori mnohobarví. Nás svým křikem nejen vítali, ale při odletu se s námi dokonce loučili ze sloupů elektrického vedení vedle letištní haly jihoaustralského města Adelaide.
